1:29

"Moje máma říkala, že po druhé ráno se nikdy nic dobrého nestane." Ted Mosby, nebotaknějaktobylo

Dvě hodiny ještě nemáme, a tady nejde o život, tak proč to nezkusit. Stejně sem nikdo ani nepáchne. Nevím, co mě to zase popadlo. Začalo to tím, že jsem objevila blog jedné holky ze školy. Její články sestávaly převážně ze tří řádků o hovně + milion jejích fotek typu semfaktmodelka. No, po chvilkovém pozastavení nad tímhle veledílem + probráním to s kámoškou, kdy jsme došly k závěru za prvé jak může být někdo tak tupej a za druhé jak tyhle kecy můžou někoho zajímat (no asi zajímají, komentářů měla poměrně dost), jsem si uvědomila jednu věc - vždyt já mám taky blog. A co když tak, jak já jsem objevila její blog, najde někdo ten můj. No tak co jsem udělala, zapátrala v paměti jak se asi jmenoval, přihlásila jsem se (díky bohu google, že sis to heslo pamatoval) a smazala ty největší srance a svoje fotky. Pak jsem si přečetla ty menší srance a došla k názoru, že to až tak moc velký srance nejsou. Jakože ne, že bych za to měla dostat Nobelovku za literaturu, aleee...čekala jsem, že to bude horší, vzhledem k tomu, že jsem to psala asi před dvěma lety. No a vzpomněla jsem si taky, že to bývalo docela fajn, občas něco napsat. Sice mě prvotní nadšení po chvíli zase přešlo, poněvadž mnohokrát bylo doprovázeno nulovým zájmem (asi jsem psala málo komentářů koukni na můj blog :(), ale i tak. Možná to bylo tím, že tyhle moje nápady vznikají obvykle v podobných časech, jako dnes. Možná bych udělala líp, kdybych už si konečně pustila ten film, co jsem si tak před měsícem stáhla. Vlastně mě tak napadá, že už nejsem vůbec filmovej typ. Jakože jít do kina na nějakou pecku v 3D, to jo, ale pustit si tak doma z nudy film v posteli? Brrr. Asi mě z toho vyléčil můj předchozí vztah...

Prej předchozí :D Žádnej předtím nebyl a žádnej další nemám (forever alone). Tak jinak, vyléčil mě z toho nejspíš můj jedinej vztah. Vážně, začala jsem tohle postelový sledování filmů ze srdce nenávidět (jakožto později i mého filmového partaka/"přítele", ale do toho se ted pouštět raději nebudu). Jako ono je fajn, udělat si jednou do měsíce, možná i jednou za 2 týdny bych to ještě skousla, takovej ten pohodičkovej den v posteli u filmů. Ale u dobrejch filmů! Jenže když to po vás někdo požaduje pomalu obden, víkendy nevyjímaje a navíc jak vám po čase ty dobrý filmy dojdou a on je ochotnej se dívat na každou pí...ne příliš kvalitní kinematografii, začnete to nenávidět. A pak, po větě "Tak kouknem na ty Babovřesky, já jsem to ještě neviděl." máte strašné nutkání vzít tu basebalovou pálku co půjčil vašemu bratrovi a mlátit mu vší silou do hlavy...
Když nad tím tak přemýšlím, možná, kdyby náš vztah trval ještě o trošku dýl, musela bych ted chodit na nějaká sezení...

No, a kam jsem se to zase dostala.
Měla bych jít spát.
Zítra si to přečtu a budu vážně uvažovat o tom, jestli je se mnou vše v pořádku...

Možná to ale není úplně od věci, občas něco napsat. Ono totiž si celou dobu nalhávát, že jste úplně v pohodě a pak napsat pár řádků a zjistit, že jste vlastně naprosto labilní osoba trpící nárazovými depresemi, pocity beznaděje a touhy ubýt někoho sportovním náčiním, je opravdu osvěžující způsob trávení volného času.
A nebo jenom melu z hladu, nejradši bych šla na balkon a vyjedla zbytek z té krabice s cukrovím. Ale to bych pak byla tlustá a hnusná a forever alone.

Já jsem vážně případ :D
Dobrou :-*